danah přišla na LeWeb s příspěvkem, který nebyl pro mě převratně nový, zato byl na jedno z mých oblíbených témat. :-)
Na Internetu nevidíme nutně stejné věci a nevidíme je stejně, jako je vidí ostatní.
Jsme hodně formováni lidmi, kteří jsou součástí naší sítě, které sledujeme.
Normy se liší podle obecenstva.
To, o čem budeme mluvit, je ovlivněno lidmi, které sledujeme.
Můžeme samozřejmě cíleně vyhledávat lidi, kteří se od nás liší, a zjišťovat, jak se liší a proč. Problém je, že většina lidí toto nedělá.
Naše interpretace reality se také často neshoduje s realitou samotnou.
danah uvedla tři případy:
1. člen gangu v Los Angeles se hlásil na vysokou školu. Napsal esej o tom, jak byl členem gangu a jak se chce z tohoto prostředí vylomit. Profesoři na škole navštívili jeho profil na Myspace, který byl plný symboliky související s gangsterským prostředím. Nechtěli mu věřit. Danah: ale on vám nelže, on se jen pohybuje ve dvou různých kontextech, aby přežil ve své komunitě, musí se na Myspace prezentovat tímto způsobem. Profesoři se však rozhodli mu nevěřit.
2. teenagerka pozvala svého otce na Myspace. Měla tam kvíz Jaká droga jsi. Otec situaci zvládl s přehledem, místo rezolutních zákazů se s dcerou začal bavit o drogách.
Otevřený rozhovor pomáhá korigovat původní představy.
3. mladá holka zavraždila svoji matku. Média se toho chytla, "šílená vražedkyně". Její profil na Myspace však podával detailní obrázek toho, jak ji matka alkoholička týrala. Byl voláním o pomoc, které však nikdo neslyšel.
Když je něco veřejně dostupné, neznamená to, že o tom lidi budou vědět.
Jak přemýšlíme o různých věcech, co to znamená být veřejně dostupný, kdo se dívá a proč, podle jakého kontextu situaci interpretujeme?
Ti, kdo jsou u moci, profitují ze sledování těch druhých. Panuje přesvědčení, že když je něco veřejně dostupné, můžeme se dívat.
Viděno z opačné strany, ve kterých případech nevěnujeme pozornost, když jsou lidé v nouzi nebo jsou odlišní od nás?
Problematika domácího násilí až donedávna neexistovala. Právo na soukromí tu sloužilo k obhajobě týrání. "Je to moje žena a doma si můžu dělat, co chci."
Dnes: člověk má právo na ochranu vlastního bezpečí i v soukromí svého domova.
Oslavovat to nejlepší je jednoduché, co když však najednou spatříme ty stinné stránky?
Když se systémy, které původně měly lidem pomáhat, začínají obracejí proti nim.
Kyberšikana - lidé viní technologie, ale Internet nezpůsobuje více násilí, jenom více zviditelňuje násilí. Zakazováním technologií se samotný problém neodstraní.
Lidé se stěhují, aby se vyhnuli společnosti určitých lidí, Internet je zase spojuje. Konflikt, když si "nežádoucí vetřelec přivlastňuje náš prostor".
Zpravodajství dříve vedlo k tomu, že lidé vnímali i to, co neviděli rádi.
Obsah vytvářený uživateli je často hrozný, plný násilí, sebepoškozování. Není na koho se obrátit. Problémem není jen nelegální obsah.
Jak dělat sociální práci online.
Zviditelnění dává moc.
Danah mezitím zveřejnila svůj text přednášky.
